pátek 6. ledna 2017

Panda cestuje za láskou

Pandy žijí samy kvůli tomu, že spotřebují strašné kvantum bambusu a nemůžou se o něj s nikým dělit. Proto kvůli páření musí urazit mnoho kilometrů za další pandou. Jenže na to jsou často líné a to je jeden z důvodů, proč vymírají. Dlouho jsem si myslela, že jsem taky taková panda. Moc zpovykaná a zpohodlněná na to, abych vyvinula nějakou snahu si někoho najít. Vytváření vztahů mi vždy přišlo hromada práce.
Nejdřív se vám někdo zalíbí, to je jednoduché. To se stane samovolně a taky se mi to stávalo. Jenže pak toho člověka musíte nějak kontaktovat. Už celý proces začíná být složitější. Pokud máte nějakou záminku, proč toho člověka kontaktovat, tak je to fajn. Jenže co když ne? Jak to udělat, abyste zaujmuli, nezněli vlezle a zoufale? A i když máte záminku, jak se k objektu svého zájmu chovat? Flirtování je činnost nacházející se mimo veškeré dimenze toho, co zvládám (asi někde vedle telefonování cizím lidem). Jediná taktika, kterou jsem vymyslela, je se co nejvíce vyptávat na toho druhého. Lidi rádi mluví o sobě a ještě raději cítí, že to někoho zajímá. A já jsem navíc posedlá sbíráním příběhů a dostávání se do lidských duší a osudů, takže je mi tato aktivita přirozená. Jenže tu přichází veliké ale, váš komunikační protějšek začne často očekávat, že se mu začnete svěřovat i vy. V tomto okamžiku u mě dochází k záseku a končím jako přehnaně zvědavý úchyl. A jediné, co mi zůstane je obsesivní stalkování na internetu. Což ze mě dělá ještě mnohem většího zvědavého úchyla. Plán selhává.
Pak jsou tu samozřejmě internetové seznamky. Ty znějí pro pandu, která chce jen ležet a jíst bambus (pizzu v mém případě) velmi lákavě. Hned vidíte nezadané ženy požadované orientace ve vašem okolí. Taky jejich zájmy, jak vypadají a co za typ vztahu hledají. Nějaké chytřejší aplikace vám dokonce vypočítají na kolik procent se k sobě hodíte. Stroje vše ulehčují. Je to skoro jako když uměle oplodňují pandí samice, aby se samec nemusel namáhat. Já jsem se ale upřímně s žádnou ženou z internetu ani nesešla naživo. Vše to umřelo po pár vzkazech. Možná existuje i něco jako klávesnicová chemie, kdy to prostě mezi vámi zajiskří. Nebo jsem byla moc líná se snažit ty ženy poznávat.
Každopádně teď mám vztah a pravidelně cestuji několik kilometrů za pářením. A nepřijde mi to jako zbytečná námaha. Přijde mi to skvělé a každá cesta mě baví. Taky se musím každé ráno a večer dopovat prášky na alergii, protože kočky mojí přítelkyně mi dělají peklo. Je mi to ale jedno. Prášky zaberou, kočky jsou roztomilé a pak je to skvělé. Někdy je to taky psychicky hodně náročné, protože zvládnout vztah dvou psychicky nemocných lidí je občas boj. Stejně ale klidně strávím hodiny a hodiny probíráním našich vzájemných problémů, abychom vše vykomunikovaly.
Možná jsem jen potkala správnou pandu. Každopádně jsem došla k názoru, když to vypadá, že ani pandy nevymřou, tak dokážu mít vztah i já.

Žádné komentáře:

Okomentovat