neděle 8. ledna 2017

Střední škola není konec světa

V šestnácti jsem měla ráda South Park. Bylo to vtipné, příjemně kontroverzní a zábavně sprosté. Zhruba někdy v té době jsem viděla rozhovor s jejich tvůrci o tom, že nesnášeli střední školu a přáli by si, aby jim někdo řekl, že střední škola není konec světa a nic neznamená a život po ní může být úplně jiný. Já v tom okamžiku byla zrovna ve stavu, kdy to bylo přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
Celé studium na gymnáziu bylo dost problematické období v mém životě. Osm let, které bych nechtěla vrátit ani, kdyby mi za to někdo zaplatil. Puberta a škola bývají často hodně romantizovány. První lásky, veliká přátelství a objevování sám sebe. Já na gymnáziu samu sebe především ztratila. Na základní škole jsem byla hodně tvůrčí a nadšené dítě. Milovala jsem tvořit a učit se nové věci. Informace jsem vsakovala jako houba. Škola, kterou jsem studovala, byla považována za celkem prestižní. Tedy jak moc prestižní může škola být na malém okrese na hranicích se Slovenskem. Jenže nástup na gymnázium mě zadupal. To, jak moc mě změnil a jak málo jsem přestala být sama sebou, jsem pochopila, až teprve první rok na vysoké škole, kdy jsem konečně měla možnost se pochopit. Proto jsem se teď, čtyři roky a půl po skončení střední rozhodla vypsat všechny věci, které učitelé rádi tvrdí (nebo aspoň nám tvrdili), a které nejsou pravda.

1. To, kým jste na střední škole, už s vámi zůstane.
Neudržitelný smích. Ne, to absolutně není pravda. Ano, pokud se potřebujete dostat na vysokou, je u nějakých škol důležitý prospěch, ale to je tak všechno. Z mojí bývalé třídy už skoro nikdo nestuduje to, na co nastoupil. Někteří lidé, kteří byli na gymnáziu hvězdy, jsou teď nezaměstnaní a bez vzdělání. Jiní se špatným prospěchem a podceňování jsou ve svých oborech velmi úspěšní.

2. Jak zapadáte do třídního kolektivu určuje, nakolik jste schopní vycházet s lidmi.
Řeknu to rovnou. Já byla totální outsider. Většinou třídy naprosto nesnášený a kamarádek jsem měla minimum. Celých osm let. Dokonce jsem kvůli tomu měla i rozhovor s jednou učitelkou, která mi vytkla, že mě všichni nesnáší, nadávají na mě a ona neví, jak na to reagovat a měla bych se chovat jinak. Ukázka pedagogického umu, opravdu. Ano, jsem introvert, ale potom jsem nikdy neměla problém zapadnout do jakéhokoliv pracovního nebo školního kolektivu a s lidmi umím vycházet výborně. Jenže to, že se nějak náhodně pomixuje třicet lidí a jsou nuceni si hrát na to, že jsou nejlepší přátelé, i když nemají nic společné, je úchylné. Já tím dlouho trpěla, než jsem si našla kamarády mimo školu přes internet. Dodnes mi zůstala ze třídy jedna kamarádka a s nikým jiným si nemám co říct.

3. Vaše známky ukazují váš intelekt.
Tomuto už snad nevěří skoro nikdo. Znalosti, které po nás základní a střední školy chtějí, jsou pouze o učení se informací nazpaměť. Naprosto chybí schopnost učit se s informacemi pracovat, kriticky rozmýšlet, spojovat souvislosti. Samozřejmě že i nějaké memorování znalostí je důležité, něco si prostě člověk musí zapamatovat, ale měl by to být pouze základní kámen, na kterém se teprve bude stavět.

4. Je dobré zapadnout
Víceméně to, co mi dalo gymnázium, je, že je ideální nebýt příliš výrazný člověk, nepouštět se do konfliktů, příliš neprojevovat vlastní názor a nebýt konfrontační. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se tohoto zbavila. Dřív jsem byla schopná vyčnívat především oblečením a zájmy, ovšem schopnost otevřeně projevit svůj názor se podařilo za těch osm let úspěšně pošlapat. Asi to tak není ve všech oborech, ale v umění je důležitý být jiný, osobitý a nebát se. A i v životě jsem zjistila, že je pro mě výrazně jednoduší otevřeně říct, co chci a co si myslím. Neříkám, že to platí vždy, občas člověk musí sklopit uši a něco spolknout. Ale není to vždycky a rozhodně to není cesta k úspěchu.

Možná tento článek zněl trochu hořce. Je to tak, moje vzpomínky na gymnázium jsou poněkud zlé a stále si myslím, že moji osobnost trochu zadupali. Ale hlavně je určený pro lidi v podobné situaci jako jsem byla dřív já. Základní ani střední škola nic neznamenají a pak už to bude jen lepší. Věřte mi.


Žádné komentáře:

Okomentovat